Pro svahy nad valštejnskými údolími jsou charakteristické z dálky dobře viditelné zajímavé prvky kulturní krajiny. Řady stromů a hromady kamení rozdělují zdejší louky na různě velké a různě formované útvary. Jedná se o stopy upomínající na zemědělskou minulost Valštejna a svým způsobem jsou to stopy skutečně unikátní.
Sídelní struktura Čech, Moravy a Slezska je výsledkem mnohasetletého vývoje. Až do 13. století se osídlování omezovalo téměř výhradně na úrodné nížiny a pahorkatiny. Systémová přestavba společnosti ve 13. – 14. století znamenala jednak založení sítě lokačních měst, jednak systematické osídlování podhorských oblastí a také organizační přestavbu staršího osídlení a jeho koncentraci. Nejcharakterističtějším projevem osídlování podhorských oblastí se staly tzv. lánové vesnice s plužinou záhumenicového charakteru, tedy plužinou táhnoucí se od usedlosti často až na hranice katastru. V regionech, kde byla k dispozici táhlá údolí, bylo osídlení organizováno na principu lánové lineární vsi, kde osu takové vesnice tvoří nejčastěji potok, k němuž kolmo byla provedena „pásová“ parcelace celého území vsi do soustavy paralelních lánů, resp. plužin. A to je také případ Valštejna.
Valštejnské plužiny se označují jako tzv. lánové lineární plužiny. Kromě nich pak ještě existují například lánové radiální plužiny, traťové a délkové plužiny, úsekové plužiny aj. Plužiny bychom našli kupříkladu také v Krkonoších, Orlických horách, Krušných horách nebo na Českomoravské vrchovině, Šumavě či Broumovsku. Z historického hlediska jsou plužiny obecně považovány za významný krajinný prvek vytvořený člověkem a na jejich ochranu probíhal dokonce v letech 2012-2015 výzkumný projekt s názvem Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón. Oblast, kterou vědci v rámci výzkumu nazvali Holčovicko (a zahrnuje také plužiny na Valštejně a Ztracené Vodě), je autory výzkumu považována za nejvýznamnější a nejcennější oblast lánových lineárních plužin v celé České republice. Soustava plužin v Jeseníkách je pak dokonce považována za nejcennější oblast dochovaných strukturálně významných plužin v celé Evropě.
Vysoký obsah kamení v půdě, typický pro podhorské oblasti, ztěžoval orbu a růst plodinám, a proto museli zemědělci kamení z půdy vysbírávat. Vysbíraný kámen byl jako vedlejší produkt obhospodařování půdy vršen ponejvíce na hranicích parcel do podoby agrárních valů či agrárních hald a vznikaly tak nové krajinné prvky související se zemědělskou výrobou. Budovány byly buďto z na sucho rovnaných nebo jednoduše kladených kamenů.
Agrární valy jsou liniové krajinné prvky, nazývané také kamenice, německy Steinrücken. Jsou buď volně vršené zaobleného profilu, nebo rovnané. Výstavba rovnané kamenice ušetřila více místa než kamenice volně vršená. Agrární haldy jsou bodové krajinné prvky, nazývané taky hromadnice, německy Steinhaufen. Dělí se rovněž na volně vršené a rovnané. Volně vršené mají kupovitý tvar a půdorys kruhový až oválný, výjimečně jiný (např. ve tvaru T). Haldy byly budovány s ohledem na minimální zábor zemědělské půdy na mezích a na neúrodných místech. Výjimečně byly stavěny agrární valy i haldy se zabudovaným výklenkem sloužícím jako úkryt před nepřízní počasí.
Sbírané kameny se také používaly na stavbu kamenných zídek polních cest – buď stabilizovaly svah nad cestou, nebo měly funkci podpůrné zídky. Kámen se rovněž užíval k budování teras na okraji pole a vodního toku (ornice tak byla chráněna před nadměrným splachováním do vodoteče), kamenné zídky se pak staly typickou formou oplocení zahrad. A v neposlední řadě se stal místní kámen nepostradatelným stavebním materiálem obytných i hospodářských budov.
Tradiční způsob obdělávání zdejší půdy skončil po 2. světové válce. Kamenné krajinné prvky se tak staly historickými, neboť ustaly procesy, kterými vznikaly. Kamenice postupně zarůstají náletovou vegetací a mění tak svůj vzhled. Zalesňování původní zemědělské půdy (ať už přirozené či řízené) způsobilo, že na kamenice a hromadnice narazíme dnes také v lesích.
Pravděpodobně nejdelší agrární valy na Valštejně lze najít ve východním údolí (směrem na Malý Valštejn) na svahu táhnoucím se severozápadním směrem vzhůru od stavení Valštejn 7, 16 a 18. Délka jednoho valu zde dosahuje přibližně 1,4 km.
Kamenice jsou specifickým ekotopem pro rozmanitá rostlinná společenstva a útočištěm pro řadu druhů živočichů. Vypovídají o minulých vztazích mezi člověkem a přírodou a mají nezpochybnitelný kulturně-historický význam. V zalesněných územích jsou jasným indikátorem někdejšího rozsahu plužin a svou specifickou estetickou hodnotou spoluvytvářejí krajinný ráz oblasti. Historický odkaz ukrývají kamenice a hromadnice také uvnitř sebe samých. Již několikráte se podařilo najít v těchto kamenných „stavbách“ zejména předměty (zbraně, mince aj.) z doby, kdy se původní obyvatelstvo připravovalo na vysídlení a odsun do Německa.
Určitý úsek z historického vývoje plužin a agrárních krajinných prvků lze sledovat díky leteckým mapám přístupným dnes běžně na internetu. Je na nich patrný postup rozrůstání vegetace na kamenicích i postupné rozšiřování lesních porostů na úkor původních luk a polí.
Zajímavé odkazy:
Současné letecké snímky (mapy.cz)
Letecké snímky z 50. let 20. století (kontaminace.cenia.cz)
Robert Kořínek
