K významným poutním lokalitám v oblasti tzv. Rakouského Slezska patřil poutní kostel na kopci Riemerberg (dnes nese název Poutní hora), ležící jihozápadně od města Město Albrechtice.
Z podnětu jezuitské koleje v Nise zde byl roku 1651 postaven na místě původní kaple (v kapli byl umístěn malý zvon váhy 80 liber nisského zvonaře Pavla Herla ulitý roku 1599) poutní kostelík Panny Marie, v němž byla uctívána kopie sošky Panny Marie Foyenské (Marie von Fäa). Dvacet čtyři centimetrů vysoká soška, představující Pannu Marii s Ježíškem v náručí, byla vyhotovena údajně v Nise.
Kostelík navštěvovalo stále více a více věřících. Jejich počet (dle albrechtické farní kroniky se uvádí, že se zde scházelo až 20 tis. věřících) navíc vzrostl poté, co papež Inocenc X. udělil odpustky věřícím, kteří kostel navštívili v neděli ke svátku Nanebevzetí Panny Marie. Jezuitský řád proto přistoupil v roce 1723 k rozšíření kostelíka, což ovšem nestačilo a proto došlo o deset let později k jeho zbourání a vystavěn musel být kostel nový. Ten byl dokončen roku 1760 a šlo o stavbu vskutku impozantní. Na délku měřil 42 metrů, na šířku 18 metrů a na výšku 15 metrů. Měl pět vchodů, k hlavnímu vchodu vedlo kamenné schodiště a silueta kostela byla viditelná ze 40 km vzdálené Nisy. Cestu z Albrechtic ke kostelu lemovaly malé kapličky a obrázky. Po roce 1742, kdy došlo k rozdělení Slezska, vyměnili jezuité z Nisy panství Albrechtice za panství Šilheřovice a albrechtické panství přešlo do správy opavských jezuitů.
Kostel, bohužel, neměl dlouhého trvání. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu a konfiskaci kostela. Dekretem císaře Josefa z roku 1782 byl kostel zrušen a určen k prodeji a demolici. Poslední mši zde za účasti mnoha věřících celebroval 26. července 1784 albrechtický farář Josef Barech (některé zdroje uvádějí jméno Adolf Bartsch) a na pokyn vratislavského biskupa Philippa Gottharda von Schafgotsche byl kostel děkanem ze Zlatých Hor Karlem Müllerem odsvěcen. Při následné licitaci konané 28. prosince 1787 jej pak koupil za 60 guldenů a 45 krejcarů rychtář Josef Jäschke z České Vsi a o rok později jej zbořil. Vybavení kostela se přemístilo do kostelů v Albrechticích a Valštejně (valštejnský kostel byl dokončen v roce 1794), cihly, kameny a dřevo se využily jako stavební materiál. Selský archiv z roku 1905 uvádí, že cihly z kostela používali zdejší lidé (včetně obyvatel Valštejna a Ztracené Vody) na stavbu komínů, které musely být na základě tehdy nového úředního vyhlášení zděné.
Franz Heisig, který místo bývalého poutního kostela navštívil ve třicátých letech 20. století, jej popisuje takto: „Romantické místo, krásná krajina, nádherný výhled směrem k Nise i k Opavě, krásný bukový les.“ Rovněž zaznamenal, že v místě kostela se nachází jen hromady kamení a kaplička s několika obrazy. Jedna z místních občanek mu sdělila, že poutě se zde konaly ještě na počátku dvacátého století na svatodušní svátky, svátek sv. Petra a Pavla a Narození Panny Marie.
Po kostelu dnes skutečně nenajdeme žádné stopy, dokonce nejasná je i jeho přesná poloha. Zašlou slávu kdysi významného místa dnes alespoň připomínají informační panely a posezení, které zde vznikly v rámci vybudování Městského turistického okruhu města Město Albrechtice. Při sestupu z Poutní hory do města najdeme kapličku (50.1575050N, 17.5456058E), kterou opravil v devadesátých letech 20. století tehdejší místní revírník Lesů ČR Jan Fišárek společně s Miroslavem Helienkem. Další kompletní rekonstrukci kapličky provedl místní stavitel Jan Metzl, stavbu financovaly Lesy ČR. V květnu roku 2010 se zde poprvé konala Truvérská mše.
Dnešní výhledy z Poutní hory určitě nedosahují parametrů z dob největší slávy poutního místa – brání tomu vzrostlé okolní lesy. I tak je však toto místo lákavým cílem pro kratší či delší vycházky po albrechtickém okolí.
Robert Kořínek
