Barokní socha sv. Jana Nepomuckého patří mezi nejvzácnější dochované pamětihodnosti na Valštejně. Jedná se o sochu v tradičním pojetí s atributy – křížem s korpusem Krista, osazena na postamentu, který tvoří netradiční masivní sloup s jednoduchou hlavicí a pravoúhlou patkou. Je pravděpodobné, že pod patkou je jedna řada schodišťových stupňů. Objekt se nachází pod vzrostlou lípou při cestě východního údolí mezi staveními Valštejn 27 a 45 (50.1944494N, 17.5019267E).
Socha i architektonické prvky jsou ze světlé slezské žuly – modrošedé až šedožluté (patrně z některého z lomů v okolí Černé Vody na Žulovsku). Jedná se o tradiční, velmi kvalitní materiál, vyhledávaný pro svoji jemnou strukturu a světlou barvu. Je vhodný pro veškerou kamenickou výrobu, jako dlažby a obklady, schody, dlažební kostky, dlažební mozaika, obrubníky, apod.
Valštejnská socha je typickým příkladem svatojánské sochy, důsledně dodržující ustálenou ikonografii. Vysoce originální je celková koncepce a kompozice sochy. Světec stojí v kontrapostu, oděn do kleriky, almuce a rochety, hlavu opatřenu biretem, pravou pokrčenou rukou přidržuje kříž, levá volně směřuje podél těla a zespoda přidržuje kříž.
Na povrchu slezské žuly jsou v hloubkách modelace přítomny fragmenty polychromie, na rochetě bílé olejové barvy, na klerice černé olejové barvy. Na krajkoví rochety jsou viditelné fragmenty okrové olejové barvy, s největší pravděpodobností podkladu pod původní zlacení. Z těchto fragmentů je zřejmé, že socha byla původně polychromována, a to v ustáleném ikonografickém schématu, černá klerika a biret, hnědá almuce, bílá rocheta se zlaceným krajkovím.
Současný stav sochy
Kamenný materiál je vzhledem k působení povětrnosti i okolním stromům ve špatném stavu. Povrch sochy je pokryt biologickým napadením – mechy, lišejníky, zelenými zrněnkami, zčásti aktivními, zčásti neaktivními. Vlivem povětrnosti a částečně též mechanickým poškozením došlo na plastice k tvorbě několika viditelných plastických defektů. Tyto plastické defekty vznikly též působením stékající vody, kdy došlo k odmývání modelace, především na vrcholech faldů drapérie.
Nejvýraznějšími plastickými defekty jsou odlomení horního břevna kříže, rukou Krista, nosu a brady světce. Na faldech drapérie je množství menších plastických defektů. Zcela chybí kovová (zlacená) svatozář kolem hlavy světce (na krku či náběhu ramen by měly být přítomny otvory pro její uchycení), v případě svatojánské plastiky ve většině případů kovová obruč s pěti hvězdami (a pěti, šesti či osmi cípy), což je ikonograficky dáno. Chybí rovněž další z typických svatojánských atributů – palmeta (palmová ratolest), která byla zřejmě také kovová, a s největší pravděpodobností umístěna v levé ruce nebo za ní. Ve spodní části, na plintě, jsou zřetelné vrstvy šedého cementu, a to v místech spáry mezi sochou a podstavcem, cement je rozetřen do porézní struktury okolního kamene.
Další svatojánské sochy v okolí
Poměrně nedaleko od Valštejna, ve Slezských Pavlovicích, se nachází velmi podobná svatojánská socha. Podobnost je zřejmá i přesto, že slezskopavlovská socha prošla kolem roku 2004 poměrně značnou tvarovou rekonstrukcí modelace. Byť se sochy liší použitým materiálem (slezská žula x pískovec) a zpracování pískovcové slezskopavlovské sochy umožňovalo větší propracování detailů, je podobnost zřejmá především v kompozici, nasazení a vytočení hlavy. Značná podobnost je viditelná také na obličejích obou soch, i s detaily vousů a vlasů a také nasazení hlavy na vytáhlém krku. Z tohoto je patrné, že autorem obou soch byl pravděpodobně stejný, avšak momentálně neznámý sochař nebo sochařská huť.
Další zajímavé sochy sv. Jana Nepomuckého můžeme v blízkém okolí najít např. v Dívčím Hradě, Bohušově, Jindřichově nebo v Arnultovicích.
Robert Kořínek (ed.) a Jakub Gajda
V článku byly použity informace z díla „Návrh na restaurování socha sv. Jana Nepomuckého v obci Valštejn, místní části Města Albrechtice“, vypracoval MgA. Jakub Gajda, Ph.D., akademický sochař a restaurátor, Ostrava, 2014.
