Patrně nejznámější a nejvzácnější stavbou a zároveň dominantou obou valštejnských údolí byl kostel sv. Františka Xaverského.
Valštejn byl v druhé polovině 18. století přifařen k nedalekým Hynčicím. V roce 1750 byla pro věřící v obci postavena místním rychtářem Heinrichem Ferdinandem Hentschkerem kaple, přestavěna a z kapacitních důvodů postupně rozšířena v letech 1767 a 1785. Své místo měla na obecním pozemku v blízkosti rychty. Kaple byla po ukončení svého poslání prodána a následně přestavěna na obytný dům (dříve Velký Valštejn 56, dnes neexistuje, zbořen po roce 2003, dle vzpomínek původních obyvatel se jednalo o jedno z nejstarších stavení na Valštejně).
Roku 1785 byla pro Valštejn a Ztracenou Vodu zřízena lokální kuracie (byl jmenován kaplan), což byl se zvyšujícím se počtem věřících důvod k budoucí výstavbě kostela. Ten byl vybudován v letech 1793-1795 (datace nad varhanními píšťalami zachycená na dobových snímcích uváděla letopočet 1794) a zasvěcen sv. Františku Xaverskému. Náklady na stavbu činily 3 112 guldenů. Na dalších 2 000 guldenů pak byly oceněny služby, které musely bezplatně vykonat tři obce spadající k farní oblasti kostela.
Jednalo se o pozdně barokní sakrální stavbu, zděnou (kamennou), omítanou. Z hlediska umístění hlavního oltáře šlo o neorientovaný objekt, neboť ten směřoval směrem k jihu.
Půdorys se skládal z podélného jednolodí s vtaženou hranolovou věží a trojboce uzavřeným presbytářem. Na ose presbytáře se nacházela čtvercová sakristie se vstupem ze západu a s okenním otvorem v jižní stěně. Severní průčelí kostela s hlavním vstupem bylo nečleněno se středním zvýrazněným rizalitem. V ose umístěn portál se stlačeným záklenkem a nad ním oválné okno, průčelí ukončeno štítovým nástavcem, jímž prostupovala kostelní věž. Ta měla půlkruhově ukončená okna a hodiny a zakončovala ji profilovaná římsa. Boční fasády kostela byly hladké, okna uzavřená v horní části půlkruhy měla štukový rám se středním zvýrazněným klenákem (na západní straně se nacházely tři okna, na východní čtyři). Pod okny byl umístěn stylizovaný motiv čabrakového závěsu, v západní fasádě pravoúhlý vstupní portál se štukovým profilovaným rámem. Střechu lodi kostela, sakristie i báně kryla břidlice, vrchol věže zakončoval kříž s makovicí. Východní část střechy nesla dva vikýře.
Kostel byl obklopen hřbitovem a ohradní kamennou zdí s bránou. Naproti hlavního vstupu stála márnice, na jižní stěně sakristie byly umístěny sluneční hodiny.
Vnitřek kostela byl členěn pilíři s pilastry, interiér zaklenut třemi poli placek, presbytář konchou. Při severní straně byla vystavěna kruchta (někdy také kůr) na dvou pilířích, podklenuta třemi plackami. Na kruchtě od roku 1908 nainstalovány nové varhany vyrobené slavnou krnovskou varhanářskou dílnou bratří Riegerů za částku 3 800 korun, původní varhany pocházely z roku 1822.
Hlavní oltář byl umístěn na jižní straně, nad oltářem zavěšen oltářní obraz Smrt sv. Františka Xaverského (autor Johann Michael Mather, 1802). Při východní stěně byla umístěna kazatelna, při západní stěně boční oltář sv. Kříže a zpovědnice. Samotné vybavení a výzdobu kostela pak tvořil běžný inventář jako kostelní lavice, obrazy, sochy, kříže, křtitelnice a podobně.
V kostelní věži byl zavěšen bronzový zvon, který odlil roku 1801 opavský zvonař František Stanke. Zvon měl průměr věnce 72 cm, výšku včetně uch přibližně 66 cm a hmotnost 210 kg. 9. února 1942 byl zrekvírován, nakonec však nebyl zničen a po válce byl umístěn ve věži Poutního kostela Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně. Zde byl užíván až do roku 1998, kdy byl jako puklý a nefunkční sundán a uložen na podlaze zvonového patra. Zvon je Národním památkovým ústavem ČR evidován jako movitá kulturní památka.
Podle inventářů kostelního jmění se v kostele nacházel ještě jeden zvon, označovaný jako „malý“. Jeho bližší osud není znám, mohlo se však jednat o zvon, o němž se zmiňuje v roce 1949 Okresní národní výbor v Krnově a dopisem adresovaným Místnímu národnímu výboru v Hynčicích ukládá, aby jej uschoval. To se dle odpovědi stalo a zvon byl 11. září 1949 dočasně přemístěn do nedaleké požádní zbrojnice. Tím jeho stopa mizí.
Délka kostelní lodě včetně presbytáře dosahovala přibližně 28 metrů, šířka lodi pak 13 metrů, výšku vrcholu střechy kostelní věže lze odhadnout na 17-18 metrů. Kostel se nacházel na místě dnešního pozemku p.č. 111, katastrální území Valštejn (GPS 50.1960525N, 17.5013181E).
Místní kuracie byla na farnost spadající do vratislavské diecéze povýšena roku 1893. Ke stému výročí založení kostela byl zevnitř i zvenku důkladně renovován a údajně vymalován malířem Albertem Adamem, rodákem z Hynčic, který ukázal své umění také v jiných kostelích ve Slezsku (mj. také například v Hynčicích nebo v Městě Albrechticích) a který 7. května 1894 zemřel právě na Valštejně.
Na svátek Nanebevzetí Krista 25. května 1933 byl opavský hodinářský mistr Walter Sperl pověřen, aby na základě své nabídky dodal do kostela věžní hodiny. Jednotlivé součásti hodin byly dopraveny ve čtvrtek 3. srpna panem Karlem Gansem, zemědělcem ve Ztracené Vodě č. 5, vozem z Opavy do Valštejna, za což pan Gans požadoval 150,- Kč. 4. a 5. srpna proběhla montáž věžních hodin, kterou osobně provedl Walter Sperl, pan montér Anton Kohlert z Kraslic v Čechách a pan Johann Domann, sochař z Opavy. Montáž hodin, které stály 14 500,- Kč a které se natahovaly jednou za týden, byla provedena „velmi svědomitě a důkladně a hodiny byly dobře vyvedeným dílem slibující dlouhou životnost, pokud se jim dostane dobré péče“. Pan Sperl poskytl na své dílo pětiletou záruku.
Při příležitosti umístění hodin nechala obec provést opravu vnějších i vnitřních částí věže. Renovace trvala od poloviny července do konce srpna. Práce vedl stavební mistr pan Richard Dittel z města Město Albrechtice. Z místních obyvatel s ním spolupracovali stolař Aloisem Hampel, tesař Alois Beigel a kovář Rudolf Nather.
Církevní posvěcení věžních hodin proběhlo v neděli 10. září 1933 arciknězem Vinzenzem Braunerem ze Zlatých Hor, jenž při této příležitosti pohovořil o významu času pro děti, mládež, dospělé a také pro období stáří. Pan farář Eduard Nowak z Hynčic a pan kaplan Richard Brieter ze Zlatých Hor mu asistovali. Kostelní sbor zazpíval během posvěcení píseň „O, Maria, dir zu Füssen“. Jako zástupce patronátu se oslavy zúčastnil také Dr. Edgar Brunner. Odpoledne se v zahradě majitele hostince pana Franze Ströhera (Zájezdní hostinec u zeleného stromu) konal zahradní koncert a večer v sále pana Adolfa Heinzeho (Gerberschenke) dožínkový věnec. Čistý výtěžek obou akcí byl z poloviny věnován na fond kostelních hodin a z druhé poloviny na renovaci kostelní věže.
V podstatě celá částka za kostelní hodiny byla zaplacena z darů a příspěvků. Podílela se na ní jak samotná obec Valštejn (obětní sbírka v kostele, domovní sbírky, dary věřících, příspěvek Lidového svazu, májová pobožnost apod.), tak také další obce (např. Třemešná, Město Albrechtice, Janov, Jindřichov, Hynčice, Vídeň, Jeseník, Praha, Rejchartice, Bukovice, Česká Ves, Kraví Hora, Hanušovice, Bohumín, Bernartice a další). Velkou částku pak poskytly na základě výzvy obce v německém „Volksfreundu“. Další prostředky byly získány z prodeje stavebního kamene, z pořádaných akcí (divadelní představení, koncerty, přednášky, Dožínkový věnec), z příspěvků spolků a z patronátního úřadu v městě Město Albrechtice. Celkem se tímto způsobem vybralo 15 357,05 Kč. Po odečtení nutných výdajů tak zbývalo za kostelní hodiny doplatit 37,65 Kč….
S pořízením kostelních hodin souvisí blíže neurčený novinový článek dochovaný ve valštejnské farní kronice:
Velký Valštejn (koncert na citeru)
V neděli 18. toho měsíce ve 3 hodiny odpoledne uspořádal citerní virtuos pan Eduard Kessler z Hynčic koncert na citeru v sále pana Heinzeho. Milým způsobem spolupůsobili i zdejší paní vrchní učitelka Johanna Ertel, pan hostinský Hentschker z Hynčic a více žáků a žákyň. Ve druhé části programu přednesl pan Kessler vlastní zážitky, které prožil na svých pěších poutích – pěšky navštívil Řím, Lourdy a Palestinu, okořenil to humorem i vážností. Celý výtěžek odpoledne daroval pan Kessler fondu na zřízení našich kostelních hodin. Pán Bůh mu odplať! Srdečný dík i všem, kteří nezištně použili své síly ve službách dobré věci!
Od roku 1794 byli ustanoveni duchovními pastýři: Joseph Hanke 1794 – 1803; Caspar Patzner 1804 – 1819; Joh. Anton Ludwig 1819 – 1837; Joseph Schneider 1837 – 1850; Leopold Giersig 1850 – 1852; Joseph Schneider 1853 – 1864; Adolf Wiesner 1865 – 1869; Josef Weidlich 1869 – 1884; Franz Gottwald 1884 – 1890; Josef Seidel 1891 – 1911; Stephan Gruner 1911 – 1929; Eduard Nowak 1929 – 1931 a 1934 – 1935 (pouze jako administrátor, v té době nebyl na Valštejně oficiálně žádný farář); Maximilian Kaschel 1931 – 1933; Richard Weidlich 1935 – 1941; Eduard Novak 1941 – 1942 (jako administrátor).
Posledním farářem byl Nikolaus Richter. Narodil se 1. prosince 1909 v Albrechticích. Gymnázium vystudoval v Bruntále, studium teologie pak ve Vidnavě, kde byl 13. června 1935 vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Bernaticích u Javorníka (Jauernig), Dolní Lipové (Neider Lindewiese) a v Paczkowě (Patschkau), kam byl vyhnán nacistickým režimem. Od roku 1942 byl farářem na Valštejně, ale se zákazem učit. Po roce 1945 se stal také farářem v Hynčicích, Holčovicích a Heřmanovicích. Roku 1948 přišel do diecéze Rottenburgu, Bádensko-Würrtembersko. Byl duchovním pastýřem v Magstadtu a Maichingenu. V roce 1958 převzal farnost v Reichenbach im Täle, kde působil až do své smrti. Zemřel 29. dubna 1970.
O osudu kostela po skončení druhé světové války nejsou známy podrobnější zprávy. Větší ucelený soubor informací pochází až z října 1966, kdy Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody Ostrava (KSPPOP) provedlo odbornou prohlídku kostela a na jejím základě vydalo evidenční list nemovité kulturní památky s popisem stavu valštejnského kostela. V ní se uvádí, že objekt je sešlý, omítky opadané, okapy špatné, krytina vadná, hřbitov neudržovaný. V kolonce Zachování bylo tužkou uvedeno Demolice. Na snímcích jsou zachyceny hlavní i boční oltář, oltářní obraz, obrazy s náboženskou tematikou po vnitřním obvodu kostela, varhany, kostelní lavice a další vybavení. 4. února 1972 pak středisko prohlásilo za movité kulturní památky hlavní oltář, boční oltář sv. Kříže, křtitelnici a posléze také oltářní obraz sv. Františka Xaverského.
Z korespondence z prosince 1973 vyplývá, že kostel byl od roku 1969 nepoužívaný, a že v letech 1972 a 1973 zde došlo k vloupání, což řešila albrechtická Veřejná bezpečnost. Památkově evidované věci byly dle zápisu napadeny plísní a červotočem, boční oltář byl již převezen na farní úřad do Domaslavic. Dalším cenným údajem je nápis na dochovaném kostelním obrazu Pieta, na němž je uvedeno, že byl 23. března 1973 převezen do Dolních Domaslavic 115, odkud se na podzim roku 2016 vrátil zpátky na Valštejn. Dle vzpomínek pamětníků byly v té době také přestěhovány kostelní lavice do některého z kostela ve Frýdku-Místku.
Část inventáře se podařilo zachránit díky Slezskému muzeu v Opavě (dnes Slezské zemské muzeum Opava). K převozu oltářního obrazu sv. Františka Xaverského s rámem, víka křtitelnice se sochařskou výzdobou, dvou postavníků a dvou protějškových andělů došlo 6. prosince 1977 se souhlasem OK KNV Bruntál. Uvedený inventář je dodnes uložen v depozitáři muzea.
Hlavní oltář byl v roce 1977 převezen na farní úřad v městě Město Albrechtice. Jeho stav však byl velmi špatný a proto jej v roce 1979 KSPPOP Ostrava navrhla k odpisu.
Zánik kostela byl po necelých 190 letech jeho existence nevyhnutelný. Došlo k němu roku 1984, kdy byl zbourán a spolu s okolním hřbitovem srovnán se zemí. Stát zůstala alespoň přilehlá budova fary.
Na závěr jedna malá vzpomínka pamětníků na rozhovor s tehdejším farářem Františkem Petríkem, který byl administrátorem ve farnosti Město Albretice v letech 1981-1987, a který působil v duchovní správě i na Valštejně. Základní záchranná oprava valštejnského kostela (oprava střechy, výměna svodů, oken a dveří, zakonzervování) byla tehdy vyčíslena na 220-250 tis. Kčs. Přesto bylo rozhodnuto o demolici kostela a likvidaci přilehlého hřbitova, což stálo téměř 400 tis. Kčs.
Robert Kořínek
