Jižně od bývalého kostela sv. Františka Xaverského se do dnešních dní dochovala bývalá valštejnská fara.
Jedná se o jednopatrovou (dvoupodlažní) nepodsklepenou budovu s půdou průčelím orientovanou na západ. Půdorysný rozměr objektu činí 14,8 x 9,1 metru, výška 9,8 metru. Soklové zdivo je kamenné, bez izolace, nadezdívka z ručních cihel, horní část pak tvoří cihla strojová. Ze severní strany budovy byl v minulosti východ ke kostelu (v době demolice kostela v roce 1984 už byl zazděný). Ze zadní části na dům navazovala hospodářská budova, z jižní strany přízemní budova dnes již neexistující školy.
Dle dostupných údajů je její nejstarší část, z níž se zachovala spodní soklová část asi do výše parapetů, přibližně z roku 1610. Úprava této kdysi přízemní budovy byla provedena v roce 1876 a nástavba pak v roce 1932.
Osm let k přestavbě fary
5. května roku 1924 proběhlo na Valštejně konkurenční jednání stanovené výměrem Okresní správy politické ze dne 27. dubna 1924. Z jednání byl sepsán protokol, který, mimo jiné, uvádí:
Fara je přízemní stavba, zdivo je provedeno z kamenů a vápenité malty, střecha z břidlice, zastavěná plocha činí 13,2 x 9 metrů. V přízemí jsou situovány 3 místnosti, z nichž dvě jsou používány jako obytné místnosti, dále se zde nachází kuchyně a spižírna. Nalevo od vstupní předsíně je situován pokoj faráře velikosti 4,7 x 4,8 metru velký, vedlejší místnost má rozměry 4,8 x 2,6 metru. Výška těchto místností je 2,20 metru. Podlahy jsou z prken, v celkem dobrém stavu, na mnoha místech v důsledku stoupající vlhkosti vyměněny. Stropní konstrukce je provedena jako trámový strop.
Také v pokoji vpravo od vstupní předsíně, který slouží nyní hospodyni jako obytná místnost, lze poznat míru vlhkosti podle zatuchlosti vzduchu v pokoji. Stejnou vlhkost lze zjistit rovněž v kuchyni i ve spižírně.
Stěny místností jsou až do výše 1,5 metru promáčeny stoupající vlhkostí z přiléhajícího pozemku, jehož úroveň leží mnohem výše než podlaha. Obnovení podlahy jeví se už po poměrně krátkém čase jako nezbytné. Příčinou vlhkosti stěn povrchová i podzemní voda, která stéká z přilehlého kopce přímo k budově fary.
Poměry týkající se záchodu jsou krajně primitivní. Vedle dveří východu z kuchyně je postaven ze dřeva vytesaný jednoduchý záchod na jednoduchou nezakrytou žumpu, takže odtud při otevření jediného okna situovaného nad žumpou proniká do kuchyně odporný zápach.
Na půdě fary se nachází malý pokoj, který je přístupný po úzkých dřevěných schodech a neobsahuje topné zařízení. Tento pokoj nemůže být kvůli existujícímu nebezpečí ohně označován jako obytný. Ze zdravotního hlediska musí být obývání místností této kvality prohlášeno za nejvýš povážlivé, neboť je obecnou a mnoha zkušenostmi potvrzenou skutečností, že obýváním takovýchto místností jsou často způsobeny nemoci z nachlazení. Není to pouze vlhkost těchto pokojů, nýbrž také kvalita vzduchu v místnosti, která vede k onemocněním dýchacích orgánů a kloubů a svalů. V předloženém případě je brána v úvahu ale také ještě pracovní činnost obyvatel, neboť úřad kněze s sebou nese fakt, že částečně kvůli přípravným pracím pro bohoslužebné věci, částečně kvůli vyřizování svých úředních záležitostí, se musí dlouhou dobu během dne zdržovat v místnosti, kde musí nehygienická kvalita místnosti působit nepříznivě na jeho zdraví. Což také vysvětluje také onemocnění současného faráře katarem plic.
Přesto nejen zdravotní hlediska je nutno brát u zmíněné fary v úvahu, nýbrž také veřejné zájmy. Kvůli prostorové nedostatečnosti a nehygieničnosti jednotlivých místností je farář nucen pokoj situovaný na cestu využívat nejen jako obývací pokoj a ložnici, ale musí zde také přijímat strany, které vyřizují písemné práce, ukládají listiny, jedním slovem používat pokoj jako kancelář.
Nápravy těchto nedostatků lze dosáhnout buď nadstavbou, spojenou s přístavbou pro schodiště nebo novostavbou.
V červnu téhož roku pak bylo vydáno rozhodnutí, že obec Valštejn je povinna provést nástavbu na stávající faru. Obec se proti rozhodnutí bránila odvoláním, kde upozorňovala na svou velmi tíživou finanční situaci, která prakticky neumožňovala přestavbu takového rozsahu realizovat. Stížnost i přes tento fakt zamítla výnosem ze dne 18. prosince 1924 Zemská správa politická v Opavě.
Přestavba fary však zahájena nebyla. V dopise z 8. května 1925 Zemská správa politická v Opavě urgovala u Okresní správy politické v Krnově, aby podnikla patřičné kroky a byla okamžitě přestavba zahájena. A jelikož se stavbou nebylo započato ani v roce 1927, proběhlo 17. března 1927 další jednání u obecního úřadu v Albrechticích za předsednictví vládního rady Lyonela Koschuta a dále pana rady politické správy, faráře, zástupce patronátu, starosty obce a zástupců obecní rady. V zápise z jednání bylo mimo jiné konstatováno, že došlo ke změně poměrů a původní odhad nákladů ve výši 120 tis. Kč se pravděpodobně sníží na 90 tis. Kč. Řešena byla rovněž zejména finanční situace obce – podporu ve výši jedné třetiny celkové částky měl platit Patronát, podobně vysokou pomoc rovněž přislíbila Jeho Eminence pan Kardinál vratislavský. Na obci by tak zůstalo „jen“ 30 tis. Kč.
V lednu roku 1928 následovala nová urgence, tentokráte ze strany knížebiskupského komisariátu v Sandhýblu adresovaný Zemské správě politické v Opavě. Následovalo svolání další informativní porady opět za účasti vládního rady, které se uskutečnilo dne 8. února 1928 u obecního úřadu v Albrechticích. Zástupci obce Valštejn byli důrazně upozorněni, že nerespektují právoplatné rozhodnutí zemské správy politické v Opavě ze dne 18. prosince 1924 a je nutné, aby se postarali o „zdravotně bezzávadné ubytování faráře“. Závěrem padlo rozhodnutí, že obec nechá vypracovat u stavitele Hermanna Proksche z Albrechtic dva jednoduché projekty – jeden na přestavbu fary, druhý na stavbu zcela nové fary. Sám stavitel přitom prohlásil, že je ochoten oba projekty vypracovat zdarma.
Uplynul další rok, než obecní rada v květnu 1929 konečně oznámila okresnímu úřadu své rozhodnutí pro stavbu zcela nové fary. Proto bylo svoláno na 12. června 1929 komisionální šetření na místě, kterého se zúčastnil jako projektant albrechtický zednický a tesařský mistr Richard Dittel (není známo, proč nakonec projekt nevypracoval stavitel Proksche). Jelikož patronát požadoval, aby byla provedena pouze přestavba fary a nikoliv stavba fary nové, byl na jednání přizván technický úřední znalec.
Novostavba měla být řešena jako přízemní místnost s podkrovím a s nosnými stěnami tloušťky pouze 30 cm. V přízemí měly být 2 pokoje, kancelář, kabinet, kuchyň, koupelna, záchod a spižírna, v podkroví pak 2 pokoje o tloušťce stěn pouze 15 cm, takže by musely být silně izolovány, aby byly v zimě obyvatelné. Plánovaný rozpočet 102 tis. Kč byl dle úsudku cenově podhodnocen (přibližně o 30 tis. Kč) a neobsahoval některé části, jako kanalizaci, oplocení, dvůr, zahrádku a další. A jelikož obec neměla v danou chvíli potřebný volný pozemek pro novostavbu, bylo rozhodnuto přistoupit k přestavbě.
Ta se měla cenově pohybovat kolem 98 tis. Kč. Počítalo se s výstavbou schodiště a celým 1. patrem s pěti pokoji. Zdivo staré budovy bylo dle nálezu v dobrém stavu, vlhkost v místnostech měla být řešena pomocí vertikální hydroizolace. Tento závěr byl definitivně stvrzen 12. prosince 1929 rozhodnutím Okresního úřadu v Krnově o provedení přestavby farní budovy dle projektu Richarda Dittela.
V květnu následujícího roku tak došlo po šesti letech od prvního rozhodnutí konečně k zahájení přestavby (provedla rovněž firma Richard Dittel, jejíž nabídka byla nejvýhodnější). Původně se počítalo, že se použije původní krov ze staré fary. Ten však byl při bližší ohledání shledán jako nepoužitelný a tak se přestavba ještě rozšířila o nový krov.
Stavební práce byly ukončeny v říjnu 1930. Dohled nad stavbou vedl původně navržený projektant Hermann Proksch. A jak vyplývá z kolaudace uskutečněné 7. dubna 1932 státním inženýrem Okresního úřadu v Opavě Ing. Robertem Heiterem, stavba byla provedena přesně dle projektu. Došlo k výměně všech stropů, dveří a části oken (některé byly opraveny a použity znovu). Obnoveny byly veškeré podlahy v přízemí. Patro bylo téměř celé realizováno z nových materiálů, provedla se také oprava kůlny a části hřbitovní zdi. Jedna místnost v přízemí začala sloužit jako obecní kancelář se zvláštním vchodem, protože ta se do té doby nacházela v obecním hostinci. Stavební náklad činil 115 319,62 Kč, z nějž na materiál a řemeslníky připadlo 93 145,39 Kč. Patronát přispěl na stavbu 31 220,- Kč, arcibiskupství ve Vratislavi 30 550,- Kč. Tím skončila dlouhá cesta ke zlepšení životních podmínek duchovních na Valštejně.
8. září 1950 se usnesla rada ONV v Krnově na povolení adaptace budovy fary, a to v rámci akce Výstavba Osoblažska. Kolaudace přestavby, která však nebyla provedena dle původních plánů (chyběla celá řada plánovaných úprav, vodovod, kanalizace apod.), proběhla 1. června 1951 a uživatelem budovy se tak staly Státní statky, národní podnik, statek Město Albrechtice. V budově se nacházely kancelářské místnosti, byt vedoucího a několik místností sloužilo pro ubytování svobodných pracovníků. V horní části farní zahrady se nacházel dřevěný altán, který shořel při požáru koncem devadesátých let 20. století.
V roce 1986 se na Valštejně natáčel film Čerstvý vítr. Budova fary posloužila během natáčení svými interiéry jako hostinec.
Robert Kořínek, Karel Pražák
