Nechybělo mnoho a Valštejn se Ztracenou Vodou by společně s řadou dalších obcí zmizely se zemského povrchu v rámci plánovaného vybudování vojenského výcvikového prostoru v bruntálském okrese.
Prakticky v prvních týdnech po osvobození zdejšího kraje Rudou armádou byl bruntálský okres, respektive jeho horská část, vybrán jako vhodná oblast pro vojenský prostor. Ve dnech od 30. července do 6. srpna 1945 proběhla obhlídka plánovaného vojenského výcvikového tábora v okolí Pradědu. Prostor měl být vymezen pohořím Pradědu a přibližnou linií Zlaté Hory – Město Albrechtice – Bruntál. Ubytování vojáků by řešilo využití „osad, nacházejících se v prostoru výcvikového tábora. Z těchto osad jsou nejvýznačnější Vrbno, Andělská Hora a Lichtward (dnes Světlá Hora). Solidně vybudované vesnice, většinou se zděnými domy, nacházejí se vesměs podél řeky Opavy a Opavice.“
Návrh vojenského výcvikového prostoru Bruntálsko z roku 1945 [zdroj: ÚVA Praha].
Argumentace byla podložena faktem, že se očekávalo téměř úplné vysídlení oblasti, včetně zmíněných obcí. „Pro předpokládané ubytování čtyř vyšších jednotek (2 pěší divize, 1 tanková a 1 dělostřelecká brigáda) jest postačující ubytovací kapacita těchto osad. Obyvatelstvo je německé národnosti a je již částečně vystěhováno. Kolonizace těchto prostorů je dosud velmi nepatrná.“
Hlášení analyzovalo také existenci funkčních průmyslových podniků v oblasti. Jako využitelné bylo vytipováno sedm větších textilních podniků, tři kovoprůmyslové podniky, jedna sklárna, dvacet čtyři pily, několik mlýnů a elektráren, ale závěr analýzy je pozoruhodný: „Tyto podniky jsou zpravidla ve vyhlédnutých ubytovacích prostorech, takže jejich továrních budov bude možno využíti k ubytování vojska.“
Celý prostor měl být členěn do šesti základních celků, přičemž se navíc počítalo s vybudováním vojenského letiště. „Jediná vhodná plocha pro letiště je v prostoru jižně od St. Města. Vybraná plocha rozměrů 900 x 600 m, která po menší úpravě a po vybudování startovací dráhy by byla vhodná pro letouny všech typů.“ Prostor A, vytipován na katastrech obcí Lichtward a Andělská Hora, měl sloužit pro pohyblivé cíle pro dělostřelectvo a tanky. Železniční trať Malá Morávka – Andělská Hora měla být využita jako pohyblivé cíle nejen dělostřelectva a tanků, ale i pro výcvik letectva pro střelbu velkorážnými kulomety a pro bombardování střemhlav. Zbývající plochy měly být situovány poněkud severněji a využity pro jakýkoliv typ výcviku. Zvláště letecký výcvik byl lokalizován převážně do údolí Vrbna – Heřmanovic a zázemí pro leteckou střelbu byl jednoznačně vybrán masiv Orlíku.
Ještě tentýž měsíc bylo ve věci tzv. využití půdy v pohraničí upřesňováno, jakého rozsahu by budoucí cvičiště mělo být. „Pro střelnici je V03 určen prostor Rejvíz – Janov – Hynčice – Caková – Staré Město – Velkruby – Karlova Studánka – Moravský Valdenburg. Tento prostor nemá býti osídlován vůbec, ale expozitura ZNV v Moravské Ostravě toho nedbá…“
Velitelství 3. oblasti v Brně navrhovalo zřídit v návaznosti na výcvikové prostory také vojenská rekreační střediska v Jeseníku, na Rejvízu, na Vysoké Holi a v Karlově Studánce. Podle těchto plánů dopadla například žádost Svazu lyžařů republiky Československé, organizační složky Ústředního národního tělovýchovného výboru o zabrání chaty Ovčárny a bývalé chaty Hitler-Jugend mezi Vysokou Holí a Pradědem a lyžařského můstku v Karlově Studánce. Žádost byla bez zdůvodnění zamítnuta 10. října 1945.
Proti předběžným záměrům vytvořit z podstatné části okresu Bruntál vojenský výcvikový prostor se postavila Okresní správní komise v Bruntále. Počátkem prosince 1945 vyzvala nejen obyvatelstvo bruntálského okresu, ale i sousedních okresů, aby proti vybudování vojenského výcvikového tábora protestovali. Rezoluce, která vzešla z jednání, byla 5. prosince 1945 odeslána všem zúčastněným stranám včetně Kanceláře prezidenta republiky. Rezoluce žádala, aby bylo upuštěno od zřízení vojenského výcvikového střediska a vojenské střelnice, „neboť tyto svým zřízením přinášejí nejen českému obyvatelstvu ve Slezsku, ale celému hospodářskému životu republiky značnou škodu.“ Dále upozorňovala, že právě čeští dosídlenci, kteří budou v této oblasti Jeseníků žít, tvoří most mezi moravským vnitrozemím a oblastmi na východ od Jeseníků. „Vyloučením velké oblasti Jeseníků z kolonizace ohrožuje se nebezpečným způsobem stabilita českého lidu ve slezském pohraničí. Český živel okresu frývaldovského ztrácí naprosto své národní zázemí, neboť zřízením výcvikového střediska nastane naprosté vakuum bez civilního obyvatelstva. Nejpevnější ochrana státních hranic spočívající na pevném usídlení českého národa v pohraničí byla by tímto ve své podstatě naprosto znemožněna.“
Stejně jako mnohdy jindy, zazněla i v této rezoluci ze strany bruntálského okresního vedení poznámka, že „oblast přicházející v úvahu pro zřízení výcvikového vojenského prostoru jest krajem válkou téměř nedotčeným. Průmyslové závody jsou nejen nepoškozeny, ale byly dány již v prvních dnech svobody do chodu a mohou svou výrobní schopností značnou měrou přispět k opětné hospodářské výstavbě v republice. Je zde možno bez stavebních úprav a investic usídlit v neporušených vesnicích a v neporušeném městě Vrbně tisíce českých rodin, které dnes ve svých domovech bydlí v rozbořených domech.“ Je možné, že právě nebezpečí zřízení vojenského výcvikového prostoru v podstatné části správního okresu Bruntál vedlo ONV Bruntál k trvalému odmítání jakékoliv finanční pomoci v rámci akce Pomoc Slezsku.
Další argumenty, upozorňující na skutečnost, že Jesenicko je výhledově rekreační oblast a že současně zdejší dřevařský průmysl může bez větších přesunů zpracovávat až sto tisíc kubických metrů dřeva ročně, vedlo k přehodnocení celého projektu a do zorného úhlu se dostala jiná vhodná oblast. Vojenský výcvikový prostor byl během několika příštích let vybudován na Libavsku.
Robert Kořínek