Valštejn měl se svými třemi osadami v první polovině 20. století celkem 5 hospod, některé z nich nabízely dokonce i ubytování.
Hned na kraji obce ze směru od Hynčic stál po pravé straně naproti Heinischově mlýnu Gerberschenke (dnes Valštejn č.p. 74). Kolem roku 1900 bylo toto místo známé pod jménem Schmidtův hostinec a zábavní zahrada. Pohlednice z roku 1907 ukazuje, že už tenkrát se o zábavu hostů staraly kolotoče, houpačky, střelnice a kuželková dráha. Později byl hostinec veden nájemcem Franzem Schmiedem, zvaným „Tischler Franz“ (Tischler znamená v překladu „truhlář“). Na dožínky vždy nechával vzlétnout balon, který sám vyrobil z papíru a pomaloval. Díky houbě ponořené do lihu, která byla zapálena, balón stoupal do výšky. Jeho zahrada s mnohými zábavními atrakcemi byla nazývána malým vídeňským prátrem, který neustále budoval a vylepšoval. Ve své dílně např. vyrobil přikyvujícího osla, pracující dělníky ve vitríně, kteří se po stisknutí kliky pohybovali nebo muže a ženu v životní velikosti, kteří po zatažení provazu kývali hlavou a ovládali máselnici. Dospělí hosté navštěvovali taneční a divadelní večery v sousedícím sále. Občas se stávalo, že školní výletníci při cestě na Jindřichovu vyhlídku zůstali „viset“ u Franze Schmieda.
Po Franzi Schmiedovi následoval až do odsunu německého obyvatelstva jako hospodský Adolf Heinze. Zajímavostí je, že podle historických pramenů byl hostinec v roce 1938 jedním ze dvou míst v obci, kde byl rozhlasový přijímač.
Uprostřed Velkého Valštejna, naproti fary, stál Zájezdní hostinec u zeleného stromu. Jeho poslední majitel, Franz Ströher, se kromě vedení hostince živil také jako železničář.
V roce 1936 se rozhodl svůj hostinec rozšířit o sál včetně divadelního jeviště. Na letnice toho toku (křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně) se konalo slavnostní otevření s petrovskou hudební kapelou. Hned následující neděli uspořádali v sále hynčičští cvičenci náborové (propagační) cvičení. To podnítilo valštejňany k založení německého tělocvičného spolku, který dne 25. května 1936 získal povolení úřadů. Každý sobotní večer si tak zdejší obyvatelé užívali cvičení a posilování těla. Velké pozornosti se v hostinci Franze Ströhera těšily masopustní plesy, taneční akce, divadelní večery a dětské oslavy.
Zajímavý a poměrně vzácný popis zdejšího hospodského prostředí přinesl ve svém dobovém článku K. J. Starožitnický, jehož úryvek byl zveřejněn v jednom z předchozích dílů Valštejnského toulání. V druhé polovině 20. století fungovala budova jako prodejna potravin Jednota. Budova hostince je v současné době (2017) již v podstatě téměř celá zdemolována.
Ve východním údolí po pravé straně přibližně 50 metrů nad kostelem (původně Velký Valštejn 40, dnes neexistuje, stojí zde stavení Valštejn č. ev. 9) provozoval svou hospodu Anton Hoffmann. Ta platila v lepších kruzích za vděčný cíl, ať již pro dobré jihomoravské víno nebo specialitu vídeňské kuchyně Backhändel (někdy také Backhendl, smažené obalované kousky kuřete). Jak potvrzuje dobový snímek, do této hospody přicházeli skutečně vážení hosté z blízka i daleka.
V Malém Valštejnu měli nejvýše položení valštejňané hospodu u Johanna Steinera (původně Malý Valštejn 11, dnes neexistuje). Tu přes týden navštěvovali většinou jen místní, cizí tváře zde bylo možno spatřit o víkendech, kdy se zde lidé zastavovali při svých procházkách za účelem občerstvení. Hospoda byla známá jako přátelská a domácká.
Obyvatelé Ztracené Vody se scházeli v hostinci u Moritze Poppa (Ztracená Voda 33, dnes neexistuje). V nově postaveném sále rádi slavili místní obyvatelé svatby za doprovodu taneční hudby. Muži zde často hledali zábavu u karet a konaly se zde tradiční oslavy konce roku.
Robert Kořínek
