Ke školství na Valštejně se tradovalo, že až do poloviny sedmdesátých let 18. století zde vyučovali duchovní. Byli to členové jezuitského řádu, kteří se vedle náboženství věnovali často také výuce světských předmětů. Toto vyučování ale nemělo za hlavní účel podporu lidové vzdělanosti, nýbrž sloužilo téměř výhradně jen církevním cílům, především rozšiřování a upevňování římskokatolického vyznání. Vše ostatní bylo více či méně vedlejší záležitostí. Obecnou (lidovou) školou v dnešním slova smyslu toto vyučování nebylo, takovou získal Valštejn teprve za vlády císaře Josefa II.
Na stvrzovací listině týkající se příspěvku na učitelské platy pánů z Albrechtic pro obecnou školu Velký Valštejn stojí: „V roce 1789 byla na Velkém Valštejně zřízena nová škola. Při příležitosti jednání o zajištění běžného příspěvku pro učitele se panstvo z Albrechtic v nadační listině z 16. července 1789 zavazuje dávat učiteli z Velkého Valštejnu obnos 69 zlatých a 40 krejcarů.“ Tento závazek byl uznán ze strany panstva Albrechtic také v regulační listině ze dne 7. ledna 1854 nově i slezskou zemskou školní radou.
Zřízení nové školy v roce 1789 předpokládá přítomnost již dříve existující staré školy, v níž podle ústní tradice působil světský učitel jménem Josef Kaps (do roku 1808), který se v tamějších křestních a sňatkových matrikách několikrát objevuje podepsán jako svědek, čímž je jeho existence dostatečně potvrzena. V době jeho působení byla založena „první záznamní kniha školního týdne“ (dnešní třídní kniha).
Se zavedením říšského zákona o obecních školách v roce 1869 byl Valštejn zařazen do třetí platové třídy s ročním hrubým příjmem 400 fl. Zavedený místní třídní systém ale padl po zavedení personálního třídního systému na základě zákona ze dne 6. listopadu 1901.
Budova valštejnské školy byla přízemní stavba, která se původně nacházela pod jednou sedlovou střechou spolu s farní budovou. Protože sborovna se ke konci 19. století stala vzhledem k počtu žáků příliš malou, byla roku 1890 rozšířena přístavbou. Tuto skutečnost potvrzuje zmínka v Opavském týdeníku z května roku 1888, kde se píše: „Ohledně stavby školy ve Velkém Valštýnu vybídnuta c. k. okresní školní rada v Krnově, aby zavedla úřední jednání“. Objekt školy zůstal s budovou fary spojen i po přestavbě fary ve třicátých letech 20. století, dodnes je toto spojení na jižní straně fary patrné (na zdi se dochovaly zbytky původních omítek a výmalby školy).
Škola byla od 28. září 1920 dvoutřídní veřejnou obecnou školou pro obě pohlaví. Koncem roku 1921 navštěvovalo školu 85 dětí – 45 děvčat a 40 chlapců. Od roku 1938 chodily do školy na Valštejně také žáci z Kraví hory. Ze záznamu z hynčické kroniky pak vyplývá, že v roce 1944 navštěvovalo první třídu 29 dětí a druhou třídu 46 dětí, celkem tedy 75 žáků.
Od realizace říšského zákona o obecných školách v roce 1870 zde působili (pokud je známa funkce a období, jsou tyto údaje uvedeny):
- Anton Scholz (1837 – 1876).
- Alois Rieger (1876 – 1911).
- Johanna Horwitz, prozatímní učitelka (1911 – 1913).
- Karl Wladarsch (1913 –1914, nezvěstný v Rusku). Během válečné služby jej zastupovala paní Hermine Horny (1914 – 1919).
Poté následovali:
- Bruno Hübner, prozatímní ředitel (1. 9. 1920 – 1. 2. 1921).
- Alfred Girlich, učitel (1. 10. 1920 – 31. 8. 1922), prozatímní ředitel (1. 9. 1922 – 31. 12. 1922).
- Ernst Coulon, prozatímní ředitel (1. 2. 1921 – 3. 8. 1922).
- Hermann Fiedler, učitel (1. 9. 1922 – 31. 12. 1922).
- Wilhelm Ertel, prozatímní ředitel (1. 1. 1923 – 31. 8. 1934), od 1. 5. 1927 vrchní učitel s definitivou.
- Alfred Girlich, učitel s definitivou (1. 1. 1923 – 31. 1. 1927).
- Edmund Gebauer, učitel s definitivou (1. 2. 1927 – 31. 8. 1928).
- Johann Januschke, učitel s definitivou (1. 9. 1928 – 31. 8. 1934), prozatímní ředitel a vrchní učitel (1. 9. 1934 – 1942, povolán do Wehrmachtu, zemřel v Rusku, pohřben v masovém hrobě u Kyjeva).
- Viktor Pleiner, (1. 9. 1934 do jeho povolání do Wehrmachtu).
- Herta Rotter (1942 – 1945).
Po skončení druhé světové války již nebyla škola pro malý počet zdejších žáků nikdy zprovozněna. Žáci navštěvovali základní školu v Hynčicích, případně v jiných obcích. Není známo, kdy přesně byla budova školy zbourána – na počátku 60. let 20. století je ještě patrná na dobových snímcích.
Robert Kořínek
