Počátky obce Valštejn, se podobně jako v mnoha jiných případech, datují od nejstarší dochované písemné zmínky. Ta pochází z roku 1618, kdy tehdejší majitel zdejších panství, Jan Kryštof z Valdštejna, nadal tamní dědičnou rychtu svému poddanému Leonardovi Handkemu z Hynčic (rychta dnes neexistuje, původně ZDE).
Ve fondu Urbariální komise slezská v Opavě, uloženém v Zemském archivu v Opavě, lze dohledat opis této listiny, který pochází přibližně z roku 1750. Původní listina byla sepsána 21. prosince 1618 v Albrechticích a její text je následující:
Jan Kryštof z Valdštejna na Albrechticích a Hynčicích prodává Leonardovi Handkemu, poddanému z Hynčic, místo k vystavění dědičné rychty v nové vsi zvané Nový Valdštejn, kterou zakládá, za 158 tolarů, ležící vedle kováře Kryštofa Bucholta a Jana mlynáře, široké 63 prutů a dlouhé 144 prutů, dále pole, rovněž blíže vymezené za 50 tolarů hotově zaplacených. Na tom místě má postavit rychtu s potřebnými budovami a dvorem vzhledně a čistě a 3 letou lhůtou do sv. Jiří 1622, potřebné dřevo na stavbu má vzíti z lesa. Udílí mu právo šenkovati vařené pivo za příslušný plat, 20 věder vína a 30 beček cizího piva, jednu kupu opavského piva, za to má platiti ročně 20 tolarů slezských, též má právo šenkovati pálenku, obchodovat se solí, chovat kováře, ševce, krejčího, řezníka, pekaře, péci a prodávati chléb, řemeslníci nejsou povinni vrchnosti robotou ani činžemi, dává mu právo svobodné pastvy ovcí, hovězího dobytka, vepřů a koz dle vlastní vůle, stanoví rychtáři částku z peněz soudních. Za ty svobody má platiti ročně činži 7 tolarů slezských počínaje rokem 1622, při prodeji rychty mají prodávající a kupující zaplatit laudemium z 10 zlatých 1 zlatý. Listinu podepsal a přivěsil svou pečeť, též Jiří Sedlnický z Choltic na Horních a Dolních Pavlovicích, Jiří Konstantin Beřkovský z Šebířova na Krásných Loučkách a Kryštof von Wachtel a Pantenova na Kunčicích a Milovicích.
Jak z textu vyplývá, bydlel v té době na Valštejně již minimálně kovář a mlynář, takže ves již nějakou dobu existovala. Rovněž je zajímavá zmínka o názvu vsi – „Nový“ Valštejn. Takové označování vsí totiž většinou naznačovalo, že v blízkosti se nachází i „původní – stará“ ves stejného jména. To je ale v případě Valštejna málo pravděpodobné.
Dalším zajímavým dokumentem z dob počátku Valštejna je opis dokumentu týkající se kramářství (dnes Valštejn č. p. 48). Originální listina, sepsaná v Albrechticích, je datována k 21. dubnu 1619, opis pochází opět z poloviny 18. století.
Jan Kryštof z Valdštejna na Albrechticích a Hynčicích prodává Janu Mildnerovi z Hejnova k jeho kusu pole další pozemek blíže mu vyměřený polesným a panským myslivcem za 150 tolarů slezských, hotově zaplacených, povoluje mu postavit na tom pozemku obydlí, potřebné dřevo má vzíti z panského lesa, a osvobozuje mu tato svobodná pole na 3 roky do sv. Jiří 1622 od všech činží, pak má platit ročně 5 tolarů činže. Osvobozuje mu to místo a pole od všech robot, služeb a povinností, povoluje mu a držitelům toho domu a pozemků v Novém Valdštejně svobodný šenk pálenky, obchod solí, krupicí, kroupami, moukou, jablky, ořechy, trnkami a podobným zbožím. Kromě vydavatele list podepsali a přivěsili pečeti Jaroš Skrbenský z Hřiště na Hošťálkovách a Mokrém, otčím vydavatele, Adam Fridrich Colen z Lasse na Sosnové a Kryštof Wachtel z Patentova na Kunčicích, Milovicích Osmilánech a Wackenau.
O téměř 50 let mladší je listina sepsaná 16. května 1666 v Albrechticích, která se týká šoltyství, neboli dědičné rychty ve Ztracené Vodě (dříve Ztracená Voda 7). Její opis uložený v archivu pochází z 18. července 1772.
Matheus Sarkander, kněz řádu jesuitského, rektor biskupské koleje v Nise a plnomocný pán statku Albrechtic, vysazuje dům, dvůr s polnostmi a lukami Tobiáše Schmieda ve Ztracené Vodě, v hranicích, jak je koupil od Baltasara Wilhelma, na svobodné dědičné šoltyství, jako jiná dědičná šoltyství na statku Albrechticích, aby peníze kupů, směn a dědictví ve vsi Ztracené Vodě, jak je nyní vybudována nebo v budoucnu mohla být postavena, nikde jinde než u něho byly placeny a zapisovány za to má dostati jako jiní rychtáři z každého tolaru, patřící k rychtě 2 krejcary. Dává mu k svobodné dědičné rychtě svobodnou lávku řeznickou, pekařskou a solní s právem chovati nádeníka, nepovinného vrchnosti žádnými činžemi a robotami, právo šenku piva a pálenky, braného od vrchnosti z Albrechtic. Za to má ročně platit činži 5 tolarů slezských, a pomoci vrchnosti jako jiní obyvatelé vsi Ztracené Vody 3 tolary na daně, při prodeji a změně majitele šoltyství povinen platiti z každých 100 tolarů 10 tolarů.
Rychtářství rodiny Schmiedových nám potvrzuje také listina sepsaná 28. října 1670 v Nise (dnes Nysa, Polsko). Dochovala se opět jen jako opis z července roku 1772.
Johann Reichel, kněz řádu jesuitů, prokurátor biskupské koleje v Nise a administrátor statku Albrechtic, prodává Tobiáši Schmiedovi, rychtáři ve Ztracené Vodě, kus pole, blíže vymezený za 36 tolarů slezských a roční činžovní plat 1 tolar, jinými povinnostmi, platy a dávkami nemá být více obtěžován.
Mezi zakladatele osady Ztracená Voda patří také rod Freitagů. Že tomu tak skutečně bylo, dokládá opis původní listiny z Nisy datovaný k 16. dubnu 1671.
Johannes Rattigius, kněz řádu jesuitského, rektor biskupské koleje v Nise a plnomocný pán statku Albrechtic, prodává Štěpánu Freitagovi, střelci z Valdštejna, kus pole, blíže vymezené, za 3 tolary slezské a roční činžovní plat 3 groše bez jiných břemen a povinností.
Existenci mlýna (dnes Valštejn č. p. 49) na Valštejně dokládá opis listiny s původním datem 14. května 1676 (opis z roku 1770). Zajímavostí je, že Tobiáš Schmiedt, v předešlých dokumentech uváděný jako rychtář ze Ztracené Vody, je v této listině zmíněn jako rychtář z Nového Valštejna. Dokument rovněž informuje o skutečnosti, že v druhé polovině 17. století byl vybudován dnes již neexistující náhon a rybník, který svou zásobou vody sloužil k pohonu mlecího zařízení.
Baltazar Junger, kněz řádu jesuitského, rektor koleje biskupské v Nise, plnomocný pán statku Albrechtic, povoluje na žádost Tobiáše Schmiedta, dědičného rychtáře v Novém Valdštejně, postavit na polovičním statečku, od něho koupeném bratrem rychtářovým Kryštofem Schmiedtem, moučný mlýn s jedním kolem, stáhnout vodu z Nového Valdštejna a Ztracené Vody a podle jeho vůle použít pro mlýn neb ke zřízení rybníčka, přikazuje, že obyvatelé Nového Valdštejna a Ztracené Vody mají své obilí mleti jen v tomto mlýně, mlýn s polovičním statečkem má však zůstat při dědičné rychtě v Novém Valdštejně podle kupy rychty. Ze mlýna má mlynář ročně činžovati 5 tolarů. Povoluje mu vykopati přes vrchnostenskou louku mlýnskou příkopu, širokou 2 lokte a zřídit zásobník vody před mlýnem ve stanovených rozměrech, za příkop a rybníček má platiti ještě 18 grošů.“
Robert Kořínek
