Hornatá a poměrně nepřístupná oblast Jeseníků byla osídlována později než v úrodných nížinných oblastech. Datuje se do 13. a 14. století v rámci kolonizace německým obyvatelstvem a ve spojitosti s prospekcí, dobýváním a zpracováním rud, zejména železa a zlata. Od této doby do odsunu po 2. světové válce převažovalo v Jeseníkách německé obyvatelstvo.
Valštejn je řadovou vsí s lánovými lineárními plužinami a rozprostírá se ve dvou údolích o celkové délce přesahující 5 km. Zdejší stavení byla volně seřazena v těsné blízkosti komunikace a protékajícího potoka (zejména v uzavřeném údolí Velkého a Malého Valštejna), nejčastěji s okapovou orientací (situování domu okapovou delší stranou ke komunikaci). Ve třicátých letech 20. století bychom zde napočítali více než 170 staveb.
Německá architektura byla po celá staletí ovlivňována architekturou slezskou, moravskou i českou. Vzájemné působení různých stavebních a výtvarných stylů dalo vzniknout jedinečnému souboru staveb, který je typický pouze pro zdejší krajinu. Jednotlivé stavby vznikaly v závislosti na přírodních podmínkách, nepříznivém klimatu a souvisejícím způsobu obživy. Vyznačují se kompaktností, jednoduchostí a jsou bez nadbytečných ozdob. Jejich tvary a vzhled prověřovalo po staletí a po generace drsné podnebí a život v horách. Většina dochovaných lidových domů není starší než dvě století.
Tradiční jesenickou horskou chalupou se nazývá dobová a místní forma tzv. východosudetského domu. Původní jesenický dům byl přízemní s roubenou konstrukcí z hraněných trámů na skládané kamenné podezdívce. Vysoká sedlová střecha byla kryta šindelem. Štít byl bedněný nebo zděný a omítnutý, nezřídka i krytý břidlicí. Mladší typ jesenického domu má konstrukci stěn kamennou nebo cihlovou, šindel je nahrazen místní břidlicí, často kladenou přímo na starý šindel.
Tradiční jesenickou architekturu reprezentuje tzv. jednotný jesenický dům s typickým dlouhým obdélníkovým půdorysem, z něhož vyrůstá přízemní stavba s půdním prostorem a podlahou zpravidla těsně nad terénem. Dlouhý půdorys vychází z tehdejšího praktického požadavku, aby vše – obytná část, maštal, chlévy, stodola – bylo schováno a dalo se obhospodařovat „pod jednou střechou“ bez nutnosti zřizování dalších vedlejších staveb.
Střecha jesenického domu je sedlová, rovnoramenná, vrcholy štítů často uzavírá čelní polovalba. Ve štítové zdi jsou zpravidla tři symetricky rozložená okna, dvě menší okýnka jsou stejně symetricky osazena ve štítu. Okna jsou dvoukřídlá, dělená venkovními výraznými příčkami na čtyři až šest tabulek.
Pro jesenický dům je typický výrazný štít ukončený podlomenicí, v případě omítaných štítů římsou nebo profilací v omítce a s větracím oknem ve vrcholu. Vstup do domu, někdy chráněný dřevěným zádveřím, je umístěn zhruba doprostřed okapové stěny na úroveň příčné chodby, která oddělovala obytnou část od hospodářské. V některých případech rozděloval obytnou část stavby a hospodářskou rizalit. Komín je usazen poblíž hřebene uprostřed objektu. Omítky jsou hladké, vápenné a nečastěji bílé.
Na mnoha stavbách jsou ve štítech dochovány niky, v nichž dříve stávaly postavy světců, kteří měli chránit dům před neštěstím. Domy majetnějších obyvatel mají patro a půdu, zděný štít je dělen římsami a nese okenní a větrací otvory. Zámožnější obyvatelé si rovněž mohli dovolit samostatně stojící stodoly a další objekty.
Dochovaná i neexistující charakteristická stavení zdejšího kraje na Valštejně a Ztracené Vodě jsou vyobrazena v galerii.
Robert Kořínek
Zdroj: Schmidtová, Taťána, Jak stavět v CHKO Jeseníky, 2009.
